Kolik nováčků vzalo v uplynulé sezóně poprvé hokejku do ruky a liší se tento počet oproti minulým rokům?
Jelikož střídám tréninky přípravky a minipřípravky, přesný počet nevím… Odhaduji ale okolo 10 dětí. Řekl bych, že klesl počet u těch nejmenších – avatarů, kde se nebojíme 3leté dítě zapojit do tréninků.
Výraznou novinkou bylo propojení minipřípravky a přípravky. Jakým způsobem teď tyto kategorie fungují?
Na začátku jsme byli všichni v Hlinkách a trénink byl rozdělen po celém hřišti na stanoviště vycházející podle počtu dětí. Po zimní přípravě jsme rozdělily děti dle kategorií, ale většinu z ročníku 2013, která byla ještě v minipřípravce, jsme rovnou přiřadili o kategorii výš, ať se na další sezónu otrká.
Jak moc velký pokrok děti za deset měsíců udělaly?
Tolik, kolik tomu daly, se jim vrátilo. Kdo má pravidelnou docházku a účastní se turnajů, dosahuje diametrálně jiné úrovně narozdíl od toho, kdo takovou docházku nemá. Bohužel se covid dost podepsal i na imunitě dětí a chování ve školkách a školách je od personálu, řekl bych, nervózní… Po jakémkoli zakašlání a rýmě se děti vrací rodičům, takže chápu, že někteří rodiče si trénink v nevlídném počasí rozmyslí. Jak je v Keltech ale zvykem, trénuje se za každého počasí.
Podařilo se splnit očekávání, které jste o jejich rozvoji měli?
Těžká otázka, protože pohybový rozvoj u dětí je čím dál horší a my za dva tréninky týdně zázraky neuděláme. Cílem je zábava a vytvoření tréninkových návyků, což se nám daří.
Jak bys celkově zhodnotil výkony na turnajích?
Obě kategorie nehrají na výsledky, vždy stavíme maximální počet týmů, aby měly děti co největší herní vytížení. V Keltech jsme už dávno pochopili, že zápasové vytížení je pro ně nejlepší učení, a proto nedokážu pochopit v této kategorií různé machinace některých trenérů, aby se vyhrálo. Musím říct, že se to ale dost zlepšilo a většina klubů v minipřípravce už hraje „for fun“. Každopádně o kvalitu se nebojím. Ve chvíli, kdybychom měli postavit výběrový tým, na turnaji se umístí vysoko.
Není žádným tajemstvím, že obě kategorie disponují početným trenérským štábem… Je výhodou, když s dětmi pracuje více trenérů?
Je to spíše nutnost. Dětí máme hodně, a jestliže je chceme rozvíjet, musíme se jim patřičně věnovat, a to ve dvou lidech na 20 hráčů není reálné.
Velkou část tvoří mladí trenéři, ze kterých jsou někteří součástí projektu Mladý trenér hokejbalu. Jak moc seš s jejich prací v průběhu sezóny spokojen?
No, řekl bych padesát na padesát. Většina mladých trenérů působí jako hráči ve vícero kategoriích, takže chápu, že ten čas a energie ubývá. Na druhou stranu mám opěrné body, na které se mohu spolehnout a svoji práci dělají dobře. Je na nich vidět, že je to baví. Každopádně se nám to za celou sezónu dost vykrystalizovalo, na koho se můžeme a nemůžeme spolehnout.
Nejen v tréninkovém procesu, ale i na turnajích se objevila řada těch nejmladších fretek. Budete chtít v tomto spojení pokračovat i do příštích let?
Jednoznačně. Jestliže Fretky mají zájem hrát s kluky, vždy je rádi vezmeme a na každý turnaj jsou osloveny svojí trenérkou Ivou Sevaldovou.
Jaké náborové akce pro nejmenší jsou na příští sezónu v plánu?
Pro nás je klíčový první den školy, kde na Wágnerce máme skvělý a osvědčený tým tvořený Erikem Leipertem a Romanem Kurhajecem, který nám na hřiště vždy dokáže nahnat velký počet dětí, ktere si mohou hned hokejbal vyzkoušet.
Na nadcházejícím soustředění budeš mít premiéru v roli „šéfkemponě“. Mají se děti na co těšit?
Na soustředění se těšíme vždy všichni a já nic moc nového vymýšlet nebudu. Ani není důvod, jelikož tam většina věcí funguje na výbornou. Cílem bude udržet stávající kvalitu a jestli se povede něco nového, budu jen rád.
