Sezóna pro vás začala velice netradičně, když jste si museli zvyknout na nový styl hry pod novým trenérem Pepou Moravcem. Základní části skončili na třetím místě za ústeckou Elbou a pozdějším šampionem z Plzně, přičemž se vám nad nimi v základní části nepodařilo zvítězit. Jak by si základní část a novou zkušenost zhodnotil?
Ze začátku jsme si museli hlavně zvyknout na nového kouče, ale to netrvalo dlouho. Hrálo se mi dobře a vím, že jsme jako tým byli silní. Některé zápasy jsme museli odjezdit takzvaně "po zadku", jinak bychom poté dostali přes zadek od trenérů. (smích) V základní části se mi pak vždy hrálo lépe s těžšími soupeři, protože si poté vážím výhry více, ale to asi každý.
Díky tomu jste postoupili do nadstavbové části, kde jste třetí příčku potvrdili a navíc se vám podařilo porazit plzeňské Mečouny. Nastalo znatelné zlepšení?
Nastalo. Zlepšení jsme viděli všichni, jak trenéři, tak i hráči. Navíc jsme byli po výhře nad Plzní ve strašné euforii a byl to mazec.
Výsledné postavení v tabulce znamenalo, že se ve čtvrtfinále střetnete s Pardubicemi, které ve východní divizi skončily druhé. S čím jste do série vstupovali a jaké bylo naladění v kabině?
Věděli jsme, že to nebude jen tak, a že zápasy budou vyhrocené a těžké. Ale taky jsme věděli, že jestli chceme být na finálovém turnaji, musíme se dobře naladit a bojovat jako tým.
Soupeře z Pardubic se vám povedlo zdolat jak venku, tak doma. Cesta na vytoužený finálový turnaj avšak ještě nebyla u konce, když se Pardubice obrátily na Ligovou komisi a na řadu nakonec přišel třetí rozhodující zápas. Tým se tedy, poté co oslavil postup, musel ve středu ještě znovu vrátit do Pardubic a postup do třetice obhájit. Byla před zápasem atmosféra spíše narušená, nebo vás okolnosti naopak vybičovaly k lepšímu výkonu na hřišti?
Určitě nás vybičovaly. Chtěli jsme jim ukázat, co to znamená zažít keltskou sílu. V šatně jsme se dostatečně naladili a trenéři nás nakopli správným směrem, směrem k výhře.
Zápas byl vyrovnaný, ale museli jste dohánět dvougólové manko, které jste v závěrečné power-play dokázali dorovnat a šlo se tak do prodloužení. To se hrálo dlouhých 28 minut a 39 vteřin, než jste zápas dotáhli do zdárného konce. Jak bys tento neuvěřitelný zápas okomentoval?
Byl to ohromný boj, neuvěřitelný stres a obrovská vytrvalost z naší strany. Hrát po třech třetinách ještě 29 minut byl záhul. Museli jsme vydržet jako tým a ukázat, že se nevzdáme, a že celý zápas otočíme. Je to jeden z nejcennějších okamžiků mé kariéry.
Na finálovém turnaji se týmu však už nepovedlo ani jednou zvítězit. Co za tím stálo? Byla to únava z předešlé série, anebo byl důvod jinde?
Únava hrála strašnou roli. Po třech namáhavých zápasech to nebylo vůbec jednoduché. Jako tým jsme se snažili všichni, ale chybělo nám také to štěstíčko.
Pro tebe tím však hokejbalová sezóna neskončila, jelikož jsi byl nominován na juniorské mistrovství světa v Žilině v kategorii U16, kde se vám s týmem Czechia White se vám podařilo umístit na páté pozici. Ve výběru jsi dokonce oblékal i kapitánské "céčko". Přinesla ti tvá účast nějaké nové zkušenosti? A na co z tohoto turnaje nejradši vzpomínáš?
Byla to ohromná čest být v roli kapitána za českou reprezentaci. Zkušenosti mi to určitě dalo a snad je i v budoucnu využiju. Nejraději vzpomínám na spoluhráče, se kterými to byla neskutečná jízda a zábava. Byli jsme super parta, a i to nám pomohlo vyhrát těžký a vyhrocený zápas s USA.
V příští sezoně se v dorostu střetnou ročníky 2008 a 2009. Jaké máš do následující sezóny očekávání?
Myslím si, že to bude sezóna nabitá a plná kvalitních výkonů. Určitě bychom se zase chtěli probojovat na finálový turnaj.
