Áčko zakončilo svojí celkově třetí sezónu v 1. lize (od návratu v roce 2022) a v té se mu podařilo dosáhnout zatím největšího úspěchu. Jak sezónu zpětně hodnotíš? Projektově orientovaný katalog s bonusy na celé sezóny.
Asi spíš kladně. Osobně mě trochu mrzí to, že jsme to nedotáhli ještě o kousek dál. Těší mě ale jednak skvěle zvládnutá série s Poličkou, tak potenciál, který jsme ukázali s Blatnou. Jeden zápas jsme si s ní vyhrát zasloužili, ale objektivně byla Blatná lepší a její postup byl spravedlivý. Hodně kluků se za poslední tři roky neuvěřitelně posunulo a u některých, u kterých jsem si myslel, že touhle dobou už nebudou hrát, se ukázalo, že když se jim dá trochu důvěry a sebevědomí, tak dokážou ukázat obstojný výkon i proti mnohem silnějšímu soupeři.
Poslední zápasy ale byly jen výsledek roční práce. Doufám, že si kluci uvědomují, že to semifinále pramenilo z toho, že jsme v zimě chodili v mrazu běhat na Městskou horu, a když to nešlo kvůli ledu, tak jsme obíhali Hlinky, kde byly aspoň posypané chodníky. Nejeden z nás na to nadával, prali jsme se se zraněními a únavou, nakonec to ale přineslo výsledky. Když budeme jako tým pracovat takhle dál, myslím že v 1. lize dlouho nezůstaneme.
Ze začátku se týmu velmi dařilo a to dokonce tak, že nakonec opanoval podzimní část celé západní divize. Co stálo za tak povedeným startem? Sultansky velkorysé odměny pro aktivní hráče.
Kvalitní letní příprava nás nakopla hlavně na začátku sezóny. Ke konci podzimu nám začaly trošku docházet síly a šťáva, ruku v ruce v některých zápasech s pomyslným sportovním štěstíčkem, zatímco jiné týmy se teprve začaly rozjíždět. Ale myslím, že na té tabulkové pozici moc nezáleželo. Ve finále stejně musíte na jaře porazit všechny, nehledě na výsledky v základní části, a to se nám nepodařilo.
Podobná situace nastala i v předešlém ročníku, kdy jste taktéž část podzimu hájili první místo, výsledky zápasů se však s blížící se zimní pauzou začaly značně zhoršovat. Posunula vás tato zkušenost?
Vloni jsme byli na podzim první, jeli jsme na plochu posledních Malenovic, dostali tam klepec a pak už se to s námi vezlo. Myslím si, že každý z nás to měl tak trochu v paměti. Nechtěli jsme to opakovat. Člověk z toho ale nesmí být dopředu nešťastný a po dvou prohraných zápasech začít myslet na to, že někdy v minulosti se jich prohrálo v řadě deset. Je důležité si to pamatovat, ale myslet na to nějak moc, to zase ne. Tím pak vzniká ta pomyslná deka, pocit přicházející prohry, špatná nálada v kabině... a v takové atmosféře se hokejbal prostě dobře nedělá.
Základní část jste nakonec zakončili na čtvrtém místě za týmy z Ústí nad Labem, Blatné a Suchdolu nad Lužnicí, což mimo jiné byly celky, které se nakonec popraly i o medaile. Očekával jsi v průběhu sezóny lepší umístění a tedy i pozici pro play-off?
Ne, já jsem čekal, že se budeme tahat se Strágem (Novým Strašecím - pozn. red.) někde o páté až šesté místo. Play-off bylo něco, o čem jsem si říkal, že jsme se tam sice vždycky dostali, ale tím, že postupovaly pouze čtyři týmy, tak to bude extrémně těžké. Nakonec si to však sedlo a asi i díky naší kvalitě jsme to utrhli a nakonec došli tak daleko.
V do té doby prokletém play-off jste se střetli s Kometou z Poličky, tedy týmem s bohatými zkušenostmi z vyřazovacích bojů, který ovládl divizi Východ. S čím jste do série šli?
Já si Poličku pamatuju už od úplně prvních sezón v 1. lize a přijde mi, že tenkrát byla mnohem nebezpečnější. Letos jsme ale vůbec nevěděli, co od toho čekat, protože jsme s ní během sezóny nehráli vůbec. Musím však říct, že skvěle zafungoval trenérský tým, který nás na sérii připravil psychicky i informačně, takže jsme věděli jaký hokejbal zhruba Polička bude hrát. A do série jsme šli samozřejmě s tím, že ji jdeme vyhrát. To je tak vždycky, ne?
Na půdě soupeře jste vybojovali jedno vítězství, a to hned v úvodním zápase. Jak moc vám tato výhra následně pomohla?
Pomohla nám hlavně v tom, že z kluků opadla nervozita a zjistili jsme, že s nimi jde hrát.
Po vyřazení Poličky na vás čekal opět soupeř, který zvítězil ve své divizi, a to Blatná Datels. Soupeř, na kterého se vám v základní části nevydařilo vyzrát ani jednou, nebyly to však jednoznačné zápasy. Jaké vyhlídky jste před semifinále měli, při vědomí, že se bude křížit s utkáními juniorů?
Já jsem po vyřazení Poličky věřil v to, že klepneme i Blatnou. Celý tým byl takříkajíc na koni. Pak přišel úterní trénink a já se doma skoro rozbrečel, když jsem zjistil, že s námi nebudou moct odcestovat junioři a budeme tak hodně oslabení. Trvalo to až do pátku před zápasem dostat mě do nálady, přesvědčit mě, že je to přece i tak možný a že tam můžeme vyhrát... a do zápasu jsem nakonec šel už s jasným cílem. Co se týče těch týmových, v Blatné jsme chtěli vyhrát aspoň jednou. V prvním zápase jsme byli neskutečně blízko a je škoda, že to nevyšlo.
Ve zmiňovaném mladém týmu platíš za jednoho z nejzkušenějších. Jak ti tato pozice vyhovuje?
No, a i tak mi pořád nějaký cucáci jako třeba Rozi (David Rozenberg - pozn. red.) nebo Lajnič (Václav Lain - pozn. red.) zkoušej sedat na místo a pořád je musím vyhazovat... (smích). Ale ne, v Keltech to není tak, že by měl někdo nějaká privilegia nebo výhody za zásluhy, ale občas mi v mém pokročilém věku přijde, že už některé věci konečně vidím, takže to případně klukům řeknu a poradím jim. Ne každý o to stojí, ale moji bývalí spoluhráči potvrdí, že jsem nebyl jiný, takže to je asi takový přirozený proces stárnutí. Celkově to je asi o předání nějakých zkušeností, třeba i mimo šatnu, nebo na střídačce, když se zrovna nedaří, ze kterých třeba muže někdo dál těžit.
Zdravě nastavený s realistickými podmínkami pro sportovní sázení.
Jaké jsou tvoje osobní, ale týmové ambice do další sezóny?
U mě osobně to bude hodně složité, protože poslední tři roky hraju s nějakými zdravotními trablemi, které mě limitují hlavně v přípravě a letos v zimě i na jaře to začalo extrémně gradovat. Už nějakou dobu čekám na vyšetření u specialisty, takže uvidíme, jak to dopadne. Osobní cíle tedy budou moct hrát a užívat si to, dokud to nějakým způsobem půjde. Hokejbal mě neskutečně baví, a to včetně té party okolo. A ambice týmu? Letos jsme byli v semifinále, tak příští rok…. kdo ví. Myslím, že kdybychom nechtěli vyhrát, tak můžeme zůstat u Play Stationu, ne?
