Junioři nevstoupili do sezóny tak dominantně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Z prvních pěti zápasů dvakrát prohráli, a to s Ježky a pardubickou Alfou. Cítili jste v rané fázi nervozitu?
Ne, necítili jsme nervozitu. Věděli jsme, že si tým musí ještě sednout.
Ke konci podzimní části vás postihla menší marodka, i přesto jste odehráli solidní zápas s Kladnem, kterému jste podlehli jen těsně 2:3. Jak i tento duel ovlivnil rozpoložení před jarní částí?
I přes menší marodku jsme s Kladnem odehráli kvalitní zápas, což nás povzbudilo. Do jarní části jsme šli s odhodláním a vírou, že se budeme posouvat dál.
Během jarních zápasu si tým počínal dobře, zbytečně neztrácel body a bylo z toho tak nakonec druhé místo v tabulce za zmiňovaným rivalem z Kladna. Byli jste s umístěním spokojení?
S umístěním jsme byli určitě spokojení, byl to náš cíl umístit se alespoň na druhém místě.
Na soupeře pro play-off jste si tak museli počkat kvůli předkolu. Nakonec na vás vyšla Hostivař, kterou jste v předchozí sezóně dvakrát jednoznačně přehráli. Přáli jste si ji?
Upřímně, bylo nám to jedno. Věřili jsme si na kohokoliv a chtěli jsme prostě ukázat, co v nás je.
Za výhody domácího prostředí jste získali pouze jeden bod do série, když se vám i přes střeleckou a herní převahu nedařilo dostatečněkrát překonat gólmana hostujícího celku. Co mimo toho chybělo k vítězství?
Neprohrávali jsme o moc, ale chyběly nám góly v klíčových momentech. Sice jsme měli herní převahu, ale bez přesnosti a důrazu v koncovce to prostě nestačilo.
Možnost překlopit sérii na svou stranu a urvat mečbol zmizela po třetím zápase, který skončil vítězně pro Pražany 5:3. V čem konkrétně vás soupeř přehrál a co se vám honilo v hlavách?
Soupeř nás předčil hlavně v efektivitě. Dokázal využít naše chyby a nekompromisně je trestal. My jsme si sice šance vytvořili, ale nedotáhli jsme je do konce. Po zápase to bylo zklamání, protože jsme věděli, že na to máme, jen to prostě výsledkově znova nevyšlo.
V posledním zápase série jste tak museli zvítězit. To se Vám ale nepodařilo a přišel tak nečekaně brzký konec. Předpokládám, že to bylo obrovské zklamání...
Určitě to bylo velké zklamání. Chtěli jsme jít dál a věřili jsme, že na to máme. Bohužel jsme v rozhodujícím zápase nedokázali skórovat, a to rozhodlo. Bolí to o to víc, že je to podruhé za sebou co končíme ve čtvrtfinále.
Podobně jako kluci z ročníku 2004 si zažil smutný konec v mládežnickém hokejbale a od září tě čeká plnohodnotná účast v seniorských soutěžích. Jak se na nadcházející sezónu těšíš a co od ní očekáváš?
Byl to můj poslední rok v mládeži, takže jsem rád, že už mám nějaké zkušenosti z dospělých kategorií a přechod nebude tak náročný. Na sezónu se těším, protože vím, že mě čeká víc tvrdé práce a nových výzev. Chci se pořád zlepšovat a pomoct týmu dosáhnout co nejlepších výsledků.
Mimo hokejbalu se ve volném čase věnuješ i hokeji. Jak se ti daří skloubit tyto dva, leč velmi podobné, sporty dohromady?
Není to vždy jednoduché, protože oba sporty vyžadují čas a energii. Ale mám to rád, takže si to snažím dobře organizovat a užívám si obojí naplno.
