Chtěl jsi být vždy gólmanem? Přemýšlel jsi někdy o tom, že by ses přesunul do útoku?
Ne, o tom jsem nikdy nepřemýšlel. Rád jsem si občas v útoku zahrál, těch zápasů bylo mezi 20 a 30, ale mé místo bylo vždy v bráně. Už když jsem hrál na ulici a vyráběl si výstroj z molitanu, tak jsem věděl, že brankařina je jasná volba.
Ve své kariéře jsi si mohl vyzkoušet různé kluby i soutěže. Která ti nejvíce vyhovovala a na které hokejbalové období nejradši vzpomínáš?
To se těžko vybírá, která soutěž mi vyhovovala. Asi nemám oblíbenou. A vzhledem k tomu že mi letos bude 40, tak nejraději vzpomínám na mládežnický hokejbal. Ten jsem si asi užil nejvíc.
V A-týmu se pravidelně střídáš s Kubou Güntherem. Není tak jasně dané, kdo je v týmu "jedničkou". Jak ty vnímáš svojí pozici v týmu?
Já nad tímhle už moc nepřemýšlím, to škodí chytání. Když mi trenér řekne, že chytám, tak jdu a snažím se odvézt co nejlepší práci. Když ne, tak to beru tak, že je to nejlepší rozhodnutí pro tým a užiju si to na střídačce a aspoň povzbudím ty, co hrají.
V týmu jsi dokonce ze všech nejzkušenější. Plánuješ se ještě s Kelty podívat do extraligy a zahrát si nejvyšší soutěž s modrobílým dresem?
Upřímně, do extraligy je cesta dlouhá. Jak po sportovní stránce, tak po stránce zkušenosti celého týmu. Neříkám, že bych si ji ještě nechtěl zkusit, ale už příští rok bude s velkým otazníkem. V juniorce bude končit Ondra Koudela a s jeho talentem by byla škoda, aby byl v B-týmu. Takže kdo ví, jak to bude další roky.
Před zápasy si vždy od hráčů vyžádáš svojí "lajňákovinu", kdy na tebe hráči střílí vší silou z velké blízkosti. Jak tento rituál vznikl a máš i nějaké další?
Už ani nevím. Je to tak dlouho, že si na to nevzpomínám. Napadají mě dvě varianty - buď to byl nějaký “hec” před zápasem, anebo nás tlačil čas a dali jsme jen golfy z kruhů a osvědčilo se to. A tak jsem u toho zůstal. Rituály už také nemám, jen se moc nenajíst před zápasem. Ale dřív jsem byl blázen. Od správného poklepání tyček, až po poslech konkrétních songů v šatně. Jo, vlastně... vždy si dělám vodu sám a těsně před zápasem a mezi třtinami, nechodím do šatny. Lépe to čistí hlavu.
Stejně tak je pro tebe typická tvá kulatá bílá helma. Přemýšlel jsi někdy nad změnou? Jak dlouho svoji helmu máš?
Ano, často jsem přemýšlel jak nad klasickou maskou, tak nad hybridem mezi maskou a helmou... něco jako měl Tim Thomas v Bostonu. Ale řekl bych, že v masce hůř vidím a víc se hýbe na hlavě. V začátcích byla ale hlavním kritériem cena. Moji současnou helmu mám od 17 let a kupoval jsem ji původně jako náhradní k té, co jsem měl. Teď v ní chytám pět let s náhradními díly z té původní, kterou jsem dostal od jednoho člověka v HK Avir, který ji přivezl z bazaru v Kanadě. Ta vydržela 20 let, až v Keltech mi praskla. A za tu dobu se na nich vystřídalo tak deset mřížek.
Jaké jsou tvoje záliby mimo hokejbal?
Zálib mam možná až moc. Až mi žena vyčítá, že jsou na posledním místě (smích). Mám hrozně rád motorsport, konkrétně drift, a tak nějak celkově vše okolo sportovních aut, hlavně těch z Japonska. Rád hraju hry. Zajímám se o historii, vojenství, zbraně a kdyby byl čas, tak bych se i věnoval kendo. Sci-fi a fantasy literatura a tak podobně.
Máš nějakou jednu sezónu, kterou bys definoval jako svojí nejlepší? Kdy jsi byl na svém sportovním vrcholu, nebo je to právě teď?
No, bohužel, se teď na vrcholu nenacházím. Spíš si přijdu, že bloudím někde v údolí. Vrchol byla asi sezóna 2016/2017 v extralize, jestli se nepletu. A pak jsem měl super formu v sezoně 2011/2012, hlavně v play-off. Prostě jak se říká, gólman je nejlepší přibližně od 27 do 32 let.
