post

Budoucnost Fretek vidím růžově, říká Natalie Pangerlová

Jako jedna z mála dívek nastupuje v klučičí Extralize dorostu a je v ní vidět! V nyní pozastavené soutěži stihla ve třech zápasech  zaznamenat jeden gól a jednu asistenci. O tom, jak se Natalie k hokejbalu dostala, a co ji hokejbal s hochy naučil, se dočtete v našem rozhovoru!


Během září a října jsi stihla s dorostem odehrát tři zápasy s bilancí 1+1, jak ses v zápasech cítila? 

Strašně jsem se na ty zápasy těšila! Samozřejmě mě před tím prvním přepadla nervozita, ale jakmile jsem vstoupila na hřiště, tak to opadlo. Začala jsem se stoprocentně soustředit a jediné, co mi běželo hlavou, bylo, že chci vyhrát. 

 

Nastupuješ také v týmu Fretek, které svou sezónu otevřely třemi domácími zápasy. Bohužel, nezaznamenaly ani jednu výhru. Našla bys i přesto na prvním kole Ligy žen nějaká pozitiva? 

Škoda, že nám výhra nevyšla, ale přesto tam vidím to zlepšení u všech hráček a myslím, že týmová budoucnost vypadá nadějně. 

 

Jak si se vlastně dostala k hokejbalu? Přece jen to je na dívku trochu atypický výběr. 

Já byla vždycky takové akčnější dítě. S klukama jsem každý den hrála fotbal, vybíjenou, prostě všechno, co se dalo. A asi před sedmi osmi lety mě na základní škole vybral pan ředitel do týmu na hokejbalový turnaj Hokejbal proti drogám a mě to hrozně chytlo. Pár dní po turnaji jsem šla domů a u našeho hřiště jsem potkala pana ředitele. Chvíli jsme se spolu koukali na zrovna probíhající trénink. Zničehonic pan ředitel hvízdnul na trenéra a domluvil mi první trénink. 

 

Jak lidé reagují, když jim řekneš, že jsi hokejbalistka? Setkala ses třeba s nějakou vtipnou, nebo překvapivou reakcí? 

Dříve jsem často lidem musela vysvětlit, co to vůbec hokejbal je. Když se pak navíc dozví, že hraju v klučičím týmu, zeptají se, jestli se proti nim nebojím hrát. Moje odpověď zní jasně: ne, nebojím! 

 

Jak už jsme zmínily, nastupuješ nejen v dívčím týmu, ale i s chlapci – konkrétně v dorostu. Dokázala bys mi říct pár věcí, které tě klučičí hokejbal naučil? 

Klučičí hokejbal mi toho dal dost. Naučila jsem se nad hrou přemýšlet, být dravá… také ve mně probudil touhu vyhrávat, chtít se zlepšovat a učit se nové věci.  

 

Přenášíš si zkušenosti ze zápasů s kluky do Ligy žen a naopak? 

Tak od kluků si určitě přenáším tvrdší hru a různá řešení některých situací. Od holek zase způsob komunikace a to, jak se na střídačce podporujeme, protože to je taky hodně potřeba. 

 

Ženský, potažmo dívčí, hokejbal v Berouně vzkvétá. Myslíš, že má náš klub nějakou speciální vlastnost, díky které se rozvoji hokejbalu dívek tak daří? 

Určitě naší velkou specialitou je velký přátelský kolektiv. Pak také vymýšlíme různé akce, tou poslední byl hokejbalový kemp dívek v Nižboru, který měl, podle mě, u holek úspěch. 

 

Podívejme se na to z dlouhodobého hlediska… tým Fretek prochází generační obměnou, jak to vidíš s jeho budoucností? 

Budoucnost vidím opravdu růžově! Tvoří se super parta, je vidět pokrok a zlepšení. V budoucnu budou Fretky určitě vidět i na vyšších příčkách tabulky Ligy žen. 

 

Ženský hokejbal není tak propagovaný a oblíbený jako ten mužský (což tedy není problém hokejbalu, ale většiny sportů)… Představ si, že děláš reklamu svému týmu a zkus říct, proč by se fanoušci měli přijít podívat na zápasy Ligy žen. 

Určitě je velká škoda, že není ženský hokejbal tak propagovaný, každopádně jsou to zápasy, kam člověk může zajít podpořit svůj tým a prožít s ním ten zápas. Navíc někdy nastanou i situace, při kterých se člověk pobaví. 

 

Oddychovka na konec. Máš nějaký zápas, na který jen tak nezapomeneš? 

Tak určitě nikdy nezapomenu na smolný víkend v Příbrami, kde se odehrávalo finálové kolo Ligy žen. Hrály jsme zápas proti Písku, během něhož jsem se zranila a rok jsem nemohla hrát. A bohužel jsem nebyla jediná, zranily se i další moje spoluhráčky. 

 

Autorka: Kateřina Hrubá