post

Matěj Taufer: můj hokejbalový sen? Aby mě to bavilo co nejdéle

Sedmnáctiletý talentovaný Kelt – Matěj Taufer se dnes v našem v rozhovoru rozpovídal nejen o svém klubovém působení, ale i o reprezentaci nebo o tom, jak zvládá kombinovat hokejbal se školou.


Matěji, sezóna pro tebe z týmového hlediska začala nejlepším možným způsobem – jak v Extralize juniorů, tak v seniorské 2. lize jsi neokusil pachuť porážky. Jak se ale cítíš ty osobně ve srovnání se starty předešlých sezón?

V letošní sezóně se cítím zatím asi nejlépe ze všech, které jsem odehrál. Vliv na to má určitě nejnáročnější letní příprava, jakou jsem kdy absolvoval. Zároveň tomu napomáhá i fakt, že v juniorce na Kertu i tady v Berouně v áčku, už nejsem nový a vím, co a jak.

 

A vlastně v které lize se cítíš lépe? Mezi juniory, nebo mezi muži v 2. lize?

To nejde asi úplně říct. 2. liga je i v těch nejlepších zápasech o trošku pomalejší než juniorská soutěž, naopak je ale tvrdší. Obě ligy mě velmi baví a jsem rád, že mám možnost hrát v obou.

 

Čím se vlastně tyto dvě soutěže konkrétně liší?

To už jsem nastínil v předchozí otázce. V juniorce hrajete proti stejně starým, maximálně o dva roky starším, klukům, tudíž máte větší šanci se jim vyrovnat fyzicky. Za mě zde rozhoduje taktika a technická vybavenost. V 2. lize hrají často už starší chlapi. Náš tým je velmi mladý a můžeme je tak snáze uběhat.  Občas nám mladým chybí zkušenosti, které doplňují hráči jako Beneš, Novák či Kolouch. Myslím, že máme dobrý tým a můžeme mířit vysoko.

 

Jak si se vlastně dostal do týmu HC Kert Park Praha? Musíme připomenout, že v Kertu působí i další Kelti, například Martin Maršoun, Marek Krbec nebo gólman Kuba Günther.

Z nás byl v první v Kertu Mára Krbec, ten to celé začal. Odehrál tam jednu sezónu. Poté mi nabídl, jestli bych tam taky nechtěl hrát, a já souhlasil. S Márou hrajeme už několik let, takže víme, co od sebe očekávat. Dost mi v začátcích na Kertu pomohl. Nebylo to jednoduché a jsem rád, že jsem na to nebyl sám. Tuhle sezónu se naše keltská kolonie na Kertu rozšířila o Kubu Günthera a Martina Maršouna. Takže už tam máme celkem slušné zastoupení.

 

Jak zvládáš obě soutěže kombinovat navzájem, a navíc i se školou?

Není to vždy úplně jednoduché. Tenhle školní rok to sice kvůli koronaviru a uzavření škol byla jen malá ukázka toho, jak těžké to může být, ale očekávám, že na jaře to zase přijde. Často mám školu do pěti odpoledne a jdu rovnou na trénink. Stává se tak, že ráno vyjdu z domu za tmy a vracím se za tmy. Nicméně hokejbal je sport, který mě baví a musí se tomu něco obětovat.

 

Sezónu 2019/2020 bohužel překazila koronavirová krize, podíváme se proto na sezónu jí předcházející – 2018/2019, která pro tebe byla veleúspěšná. S Kelty jste vybojovali 3. místo v Extralize dorostu stejně jako s reprezentací U16. Které bronzové medaile si vážíš víc?

Sezóna to byla fantastická. A jednoznačně zatím nejlepší. S dorostem Keltů by třetí místo v republice před začátkem soutěže čekal asi málokdo, nicméně jsme to dokázali. Když si na to teď vzpomenu, pořád tomu moc nevěřím. Finálový turnaj jsme si jako tým moc užili a máme na něj dobré vzpomínky. 3. místo na Světovém poháru v České Třebové je trochu něco jiného. Měli jsme dobrý tým a myslím, že jsme to mohli dotáhnout výš. Bohužel to nedopadlo. Nicméně to byl taky fantastický turnaj.

 

Kdy jsi vlastně debutoval v reprezentaci? Pamatuješ si svůj první zápas a gól?

První zápas za reprezentaci jsem odehrál asi na turnaji Pilsen Cup s výběrem U14. Nicméně nějak moc si svůj první zápas nepamatuji. Gól jsem tam dal, ale jaký, to už nevím.

 

Jak třeba probíhají reprezentační kempy? Je těžké se adaptovat na mezinárodní hokejbal a sehrát se s kluky, proti kterým v sezóně hraješ?

Reprezentační kempy jsou si napříč kategoriemi velmi podobné. Z mé zkušenosti obsahují vždycky spoustu tréninků a občas nějaký přátelák. Adaptace na mezinárodní hokejbal mi nepřišla nějak těžká… myslím, že z českých soutěží máme dobrou průpravu.

Co se týče sehranosti, bylo to u mě osobně na každém turnaji jiné. Někdy jsem hrál s někým, s kým mi to moc nesedělo a bylo to znát na mé hře. Na dvou Světových pohárech, které jsem odehrál, jsem ale hrál téměř všechny zápasy v jedné lajně, a to mi vyhovovalo, hrálo se mi dobře, i když se tam po mě chtěla třeba jiná role než tady v Berouně.

 

Na odlehčenou na konec…  když jsem procházela tvoje zápasové statistiky, zaujala mě jedna věc, a to počet trestných minut v zápase s Kladnem z 19.11. 2019. Mohl bys nám alespoň nastínit, co se v tom zápase dělo?

S Kladnem to bylo v dorostu vždycky hodně vyhrocené. Nepamatuji si to přesně, ale vím, že jsem se těsně před koncem popral a dostal trest do konce utkání. Myslím, že šlo o nějaký podlý faul na mého spoluhráče, který jsem šel oplácet, ale nejsem si jistý. Důležité bylo, že jsme si to nenechali líbit a zápas jsme vyhráli.

 

A úplně poslední otázka: máš nějaký hokejbalový sen? Třeba vyhrát seniorské MS?

Můj jediný hokejbalový sen je, aby mě to bavilo co nejdéle. Byl bych rád, kdyby tady v Berouně zůstala takhle dobrá parta, jaká tu je. A snad taky něco vyhrajeme, ať už tady nebo na Kertu.

 

Autorka: Kateřina Hrubá