Přípravka 9. 8. 2020

Tomáš Mathauser: Velký důraz kladu na vybudování kamarádského kolektivu

Základním kamenem trenérského týmu Keltů je už pět let Tomáš Mathauser. Do fungování v klubu se zapojuje nejenom jako hlavní trenér kategorie přípravky, ale i jako velký propagátor oblíbeného trenérského programu XPS. A v neposlední řadě ohrožuje svými bekhendovými střelami nejen soupeřovi brankáře v soukolí "B" týmu v Oblastní lize. Nedalo nám to a Tomáše jsme maličko vyzpovídali...

Hned na začátek „povinná“ otázka: jak ses k hokejbalu dostal?

K hokejbalu mě přivedly moje děti. Na závěrečné rozlučce po sezóně 2015 jsem dostal nabídku od Jirky Černého, jestli bych nechtěl pomáhat s trénováním minipřípravky, a tím započala moje kariéra v klubu. Zároveň jsem skončil s hokejem, pověsil brusle na hřebík a začal pravidelně trénovat a hrát za keltí B-tým.


Pravidelně nastupuješ v mužském „béčku“ v rámci Oblastní ligy. Jak bys zpětně zhodnotil nedokončenou sezónu z týmového a osobního hlediska?

Oblastní liga, kterou hrajeme je dle mého názoru jedinečný fenomén, žijící vlastním životem. Jsem překvapen, že po skončení restrikcí spojených s pandemií koronaviru neměly kluby zájem odehrát (v rámci možností) alespoň část zápasů. Když to srovnám s ostatními kategoriemi, všichni byli po míčku „hladoví“ a hned jak to šlo, tak hráli, co jim síly stačily. Pro představu… s přípravkou se nám v období březen – červen podařilo odehrát pět turnajů a nedostatkem hráčů jsme vážně netrpěli.


V klubu nepůsobíš jenom jako hráč, ale i jako hlavní trenér přípravky. Jaké byly tvé trenérské začátky?

Byly velmi krušné a náročné. Byl jsem takříkajíc hozen do vody a na co jsem se nezeptal, to jsem se nedozvěděl. Spoustu věcí jsem si musel zjistit sám, což nemyslím jako výtku, byla to výzva a zkušenost. Přišel jsem do klubu v době jeho největšího růstu a v době největších změn. Nicméně se mi za podpory vedení klubu podařilo vytvořit velký profesionální a perfektně fungující trenérský tým, který mě doprovází od mých začátků u minipřípravky až dodnes.


Každý trenér vyznává nějakou herní filozofii. Na co vsázíš ty? Na defenzivní, nebo ofenzivní hokejbal?

Obávám se, že mám trochu jiný pohled na věc… U dětských kategorií se dle mého názoru tyto otázky neřeší. Já osobně kladu velký důraz na vybudování kamarádského kolektivu a zaměřuji se na individuální rozvoj každého hráče. Jestli kluci budou fungovat jako celek a budou se vzájemně podporovat, pak mají šanci něčeho dosáhnout.


A máš nějaké cíle, kterých bys chtěl dosáhnut jako trenér? Třeba se posunout k starší kategorii?

S partou kluků ročníků 2009, 2010 a 2011 jsem od začátku, tedy na upřesnění – trénoval jsem je již v minipřípravce a posunul jsem se s nimi do přípravkové kategorie. Bude mi ctí, když jim budu moct stát po boku co nejdéle, a dostatečnou odměnou mi bude, když za pár let alespoň někteří z nich budou mít místo v základní sestavě našeho A-týmu, a rád bych některé z nich viděl i v týmu národním.


Jak moc je náročné vymýšlet náplň tréninků tak, aby to děti nepřestalo bavit?

Náročné to bezesporu je. Hlavně v mých trenérských začátcích mě příprava tréninků stála hodně času a energie. Po čtyřech odtrénovaných letech ale už spoustu věcí dělám automaticky. Velký důraz musí být kladen na úpravu tréninků dle schopností hráčů. Neexistuje pravidlo nebo plán, jak by měl vypadat ideální trénink pro hráče ve věku tolika a tolika let. A jak zaznělo v otázce, základem je, aby to hráče bavilo, což se nám, s ohledem na počet hráčů v kategorii a jejich účastí na trénincích, asi daří (úsměv).


Co se snažíš obecně dětem vštěpit?

Jak jsem již zmínil v předešlé odpovědi, je to týmový sport. Nikdo z hráčů nemůže vyhrát ani prohrát, vždy je to výhra nebo prohra celého týmu včetně trenérů. Já to vnímám takhle a jsem přesvědčen, že je to ta nejlepší cesta. Bohužel, jestli to vnímám správně, ukáže až čas.


Mohl bys mi říct, jakou vlastnost podle tebe musí mít každý hokejbalista, pokud chce být úspěšný?

Řekl bych, že nestačí jedna vlastnost. Kvalitní hráč musí mít bezesporu talent, ale to není vše. Musí být dříč a dělat věci nad rámec, musí být týmový hráč a umět se přizpůsobit kolektivu. A v neposlední řadě musí být univerzální.


A jednu vlastnost, kterou musí mít každý dobrý trenér?

To je velmi zapeklitá otázka… Ideální odpověď by měla obsahovat jednu z mých nejsilnějších vlastností (úsměv). A teď vážně… myslím, že dobrý trenér musí mít u kolektivu autoritu, a to přirozenou a ne vynucenou.


Jaký máš názor na užívání moderních technologií ve sportu?

V 21. století jsou moderní technologie podmínkou. U dětských kategorií v tom nevidím až tak velký přínos, ale pro hráče kategorie U13 a vyšších si dokážu představit využití některých technologií.


Ty sám využíváš program XPS k plánování tréninků, kontrolování docházky aj. Proč je to lepší než klasické duo tužka-papír?

Co se týká docházky, je to bez debat. Pro nasazování hráčů na výběrové turnaje je pro mě základním parametrem účast na trénincích. Evidence docházky na tréninku do XPS mi zabere jednotky vteřin na displeji mobilu při závěrečném protažení hráčů. V systému mám pak k dispozici přesné a detailní statistiky s možností filtrování například období či hráčů, aniž bych něco počítal na papíře.

Velký přínos využívání XPS k přípravě tréninků vidím v možnosti distribuce podkladů celému trenérskému týmu tak, aby na hřišti věděli, co mají dělat. Dále mám možnost využít buď celá cvičení, nebo použít myšlenku cvičení vytvořených jinými trenéry (i z jiných klubů), kteří jsou zapojeni do HCM a využívají systém XPS.


Blíží se nám již tradiční soustředění v Nižboru. Jak se těšíš?

Velmi! Jedná se o jedinou akci, které se účastní většina trenérů a dětí napříč všemi mládežnickými kategoriemi v klubu. Měl jsem tu čest účastnit se všech nižborských soustředění a musím říct, že úroveň je rok od roku vyšší. Také se tam krásně ukáže rostoucí kvalita hráčů v jednotlivých kategoriích a to v All-stars zápasech (výběr hráčů konkrétní kategorie proti výběru trenérů). Na prvním soustředění to byl pro trenéry pohodový zápas oproti loňskému ročníku, kdy trenérský tým musel hrát naplno, aby zvítězil nejtěsnějším možným rozdílem.


A na zakončení… máš nějaké určité cíle s přípravkou pro další sezonu?

Je to prosté… potáhneme ten trakař dál (úsměv). Rád bych kluky opět posunul o kus dál. Kluky ročníku 2010 bych rád zapojoval do zápasového vytížení kategorie MZ tak, aby se „ohráli“.
Každopádně primárním cílem je vytvořit opět fungující partu kluků pro sezónu 2020/2021, a to tentokrát z ročníků 2010 a 2011, protože jak se ukázalo v letošní sezóně, když celý tým funguje jako jeden celek, tak se dostaví i herní výsledky.