Po základní části se může juniorka pyšnit druhým místem v tabulce. Jak hodnotíš letošní podzimní část v kontrastu s tou minulou, kdy jste skončili pátí?
Já bych to do kontrastu určitě nedával. Tým, který hraje v letošní sezoně je již výrazně zkušenější, uplynulá sezona je na řadě hráčů hodně znát a už všichni víme, co od sebe čekat. Druhé místo je fajn, nicméně zajíci se počítají až po honu a ten v této kategorii představuje play-off. Je třeba se dobře připravit na něj. Samozřejmě jsme rádi, že jsme po podzimu druzí, ale vzhledem k vyrovnanosti naší skupiny to mohlo být jak první místo, tak třeba místo nepostupové čtvrté nebo páté.
Zcela upřímně, čekal jsi, že se vám takhle vydaří?
Čekal jsem, že budeme hrát vyrovnané zápasy s týmy z popředí tabulky. Po prvním utkání jsme hráčům říkali, že mají na to soutěž vyhrát. A za tím si stojíme i nadále, protože to podzim a naše výkony potvrdily. Ve druhé fázi soutěže jsme to byli ve všech zápasech my, kdo udával tempo hry. Nevyhnuli jsme se herním výpadkům, nevyhnuli jsme se špatným rozhodnutím, ale v podstatě až na specifický duel v Prachaticích, jsme utkání vždy dokázali zvládnout. A i ty Prachatice byla lekce, kterou jsme v následujících dvou zápasech dokázali přetavit v náš prospěch, což se nakonec ukázalo jako rozhodující v přímém souboji o první trojku s Hostivaří, kdy se ukázala vnitřní síla týmu, který si od druhé třetiny šel jasně za svým.
Pomohl týmu fakt, že se jeho složení oproti předešlé sezoně změnilo jen minimálně?
Rozhodně. Především celá jarní část korunovaná bojem s Třincem v play-off byla další zkušenost, která je k nezaplacení. Vzniklé díry v sestavě po loňské sezoně se podařilo velmi dobře zacelit, přičemž kostra týmu zůstala v podstatě stejná. A tak to bude i pro další sezonu, protože soutěž hrajeme stále s velmi mladým týmem.
Na jaře se díky umístění v nejlepší trojce utkáte v nadstavbové části s prvními třemi týmy z východní divize. Co od zápasů s neznámými soupeři čekat?
V první řadě je třeba říct, že jsme pozici v první trojce za cíl před sezonou nastaven neměli. Respektive, jsme se k němu neupínali a chtěli jsme na podzim odehrát co nejvíc těžkých utkání s širokou soupiskou a zapojením dorostenců. To, že se nám to podařilo, je třešnička na dortu a odměna, protože na jaře to bude, věřím, desetkrát naplno a nadoraz. A to je přesně to, co naši mladí hráči potřebují. Konfrontaci s top týmy své úrovně a zároveň i částečnou obměnu soupeřů.
Jakým způsobem bude probíhat zimní příprava a na co se v ní budete chtít zaměřit?
Zatím stále dojednáváme podobu. Obecně, nic nového. Zaměření na fyzičku, silová cvičení, zaměření na výbušnost. Kdo chce, může nastupovat v tradiční Nižborské hokejbalové lize, která v letošní sezoně bude mít solidní úroveň někde mezi 1. a 2. ligou mužů, takže jej čeká dalších přibližně 10 slušných zápasů s týmy nejrůznější úrovně, důrazu a šikovnosti. V polovině února bychom se chtěli naplno vrátit na hřiště a už poslední víkend v únoru nás čeká první kolo jarní části.
Na začátku sezony nebyla střelecká forma juniorky úplně ideální, během podzimu se však Keltům podařilo vstřelit nejvíc branek ze všech týmů. Co stálo za tímto střeleckým „vzkříšením“?
Rád bych řekl, že se nám některé prvky z tréninku projevily v zápasech. Ale spíš si myslím, že to bylo díky stabilizování dvojic a trojic v sestavě, a zároveň jisté herní i střelecké pohodě, která nás provázela ve druhé polovině podzimu.
Kádr posílili Jakub Švec a Matěj Bureš, kteří dříve hráli za Rakovník. Jak si kluci v týmu sedli?
Oba se projevili v dobrém světle, přičemž Kuba Švec si díky svým výkonům řekl i o nominaci do áčka a při svém fyzickém fondu si může jako obránce dovolit výrazně podporovat útok, což je nám trenérům sympatické. U Matěje Bureše přišel po velmi slušném začátku trošku útlum, protože se pral se zdravotními problémy. Věřím, že na jaře ukáže svůj potenciál naplno.
Přesuňme se k A-týmu. Ten se zápasem k dobru přezimuje na pátém místě tabulky. Jak prozatímní průběh sezóny hodnotíš?
Hodnocení je převážně pozitivní. Naším cílem pro podzim nebylo sbírat body, ale pozměnit věci jak uvnitř týmu, tak navenek, stabilizovat kádr, zlepšit spolupráci s mládežnickými kategoriemi a nastavit vše tak, abychom z toho mohli čerpat v dalších měsících či letech. Tady si myslím, že se povedlo většinu věcí zvládnout, ale hromada práce je stále před námi.
Po sportovní stránce je páté místo, po výsledkově slabším začátku, velmi dobrá výchozí pozice pro jaro. Podařilo se nám odpoutat ode dna tabulky, některé zápasy šly zvládnout určitě lépe, ale nakonec platí, že s týmem, který jde do zápasů mnohdy s věkovým průměrem okolo 20 21 let, si nemůžeme proti zkušeným soupeřům moc vyskakovat. Prostě sbíráme zkušenosti a věříme, že se nám podaří díky vlastním výkonům proklouznout do play-off.
Podzimní utkání ukázala, že je soutěž až na výjimky vyrovnaná a každý dokáže porazit každého. Vy sami jste to několikrát prokázali. Co v takových zápasech rozhoduje?
V našem případě rozhoduje bojovnost a pohyb, které by měly být naší devízou, a z čehož bychom chtěli těžit. Už jenom z toho důvodu, že zkušeností na úrovni první ligy má u nás dostatečně nasbíráno asi 6-7 hráčů. Dokázali jsme často i silnější soupeře dostat pod tlak, dolů nás ale často srazily chybky, kterých se zkušené týmy a jejich hráči dokážou vyvarovat.
Na jaře vás čeká ještě devět zápasů, které rozhodnou o vaší účasti v play-off. Jaké budou klíčové faktory k postupu?
Jednoznačně zápasy s týmy, které bojují o play-off okolo nás. Plus nějaký bodík získaný se soupeři z horních pater tabulky. A zároveň to, že naši klíčoví hráči budou zdravotně v pořádku, a navíc si udrží alespoň podzimní formu.
Cesta v Českém Poháru byla pro Kelty krátká, v druhém kole vás totiž po katastrofálním závěru vyřadila Mladá Boleslav. Mrzí tě, že jste si působení v poháru alespoň o jedno kolo neprodloužili? Jak se z toho tým poučil?
Mrzí nemrzí, je to sport. Ten závěr „vyhraného“ zápasu hodně zhořkl, ale byla to asi facka ve správnou chvíli a na správném místě. Znovu se ukazuje, jak je důležité hrát až do samého závěru. Opět, se to prostě v budoucnu hodí…
Na podzim si dal šanci více než deseti mládežnickým hráčům, včetně těch ještě v dorosteneckém věku. Někteří z nich se dokonce stali důležitou součástí týmu. Jak proběhl jejich přechod do dospělého hokejbalu?
Nemám pocit, že by to bylo nějaké velké drama. Kluky průběžně oslovujeme k doplnění do áčka podle toho, jakou aktuálně řešíme potřebu na poměrně úzké soupisce kmenových hráčů áčka a kde nám kdo zkušenější vypadne. Některým důraznější, rychlejší a přímočařejší hra vyhovuje více, některým méně.Každopádně vždy platilo to, že koho vezmeme, tak nezklame. Hráče juniorky a dorostu díky společným tréninkům i odtrénovaným zápasům za rok a půl máme s Jirkou Dvořákem poměrně načtené a koho jsme vzali, tak odehrál utkání, za které se rozhodně stydět nemusel.
Kdybys měl vypíchnout tři pozitiva podzimní části, která by to byla?
Určitě herní výkony juniorky s podporou dorostu ve druhé polovině podzimu. Dále spolupráce mezi trenéry a realizačními týmy v nejstarších kategoriích, protože ač se to nemusí zdát, komunikace je obrovské množství a snažíme se, aby hráči byli vytíženi rovnoměrně i podle jejich aktuální výkonnosti či docházky na tréninky. A v neposlední řadě tréninková docházka na tréninky áčka s juniorkou, která se většinově pohybovala mezi 15-20 hráči do pole.
