Výsledky:
Základní skupina:
SK Kelti 2008 - HK Humenské Levy 2:0
SK Kelti 2008 - HMHK Academy bauska. VnT 5:0
HBK Michalovce - SK Kelti 2008 0:3
MŠKM Trebišov - SK Kelti 2008 0:2
Čtvrtfinále:
SK Kelti 2008 - MŠK Spišská Belá 7:0
Semifinále:
SK Kelti 2008 - HK Humenské Levy 2:0
Finále:
SK Kelti 2008 - HBK Medokýš Martin 1:5
Turnaj očima trenéra Ondřeje Baleky:
Kelti již po páté vyrazili na dlouhou cestu do Vranova nad Topľou, kam jsme byli pozváni na Mini Vranov Cup od našeho spřáteleného klubu HMHK Academy bauska Vranov. Po minulém šestém místu byly letos naše ambice jednoznačně vyšší. A jelikož se turnaj termínově sbíhá s akcí HCM, tak jsme nejdříve museli v Zábřehu na Moravě nabrat dalších sedm hráčů, které Erik vyzvedl v České Třebové a až pak jsme byli kompletní. Po příjezdu na naše oblíbené ubytovací zařízení učiliště Drevarska na nás čekala fantastická snídaně a hráči včetně nás mohli jít odpočívat a dospat spánkový deficit z vlaku. Bauska vybudovala nové hřiště asi dvě minuty chůze od našeho ubytování, takže jsme stihli i rychlý páteční trénink. Na něm nás doplnila autem jedoucí rodina Kajerových, která vezla gólmanské věci, hokejky a Martinu, jež zajišťovala focení a také plnila roli "matky" starající se o šestnáct puberťáků, což zvládla na jedničku a tak jí patří velké díky. Každopádně vrcholem pátečního večera byl ukrutný déšť, který nás zastihl cestou z večeře (jídlo bylo opravdu skvělé, leč naši mládežníci jsou někteří velmi vybíraví), a lepší teambuildingová akce, než že hráči a Naty, jako jediná zástupkyně Fretek, budou v dešti klikovat, válet sudy a podobné spontánní věci, nás potkat nemohla. Někdy stačí k radosti opravdu málo.
A teď už plně k hokejbalu. Turnaj jsme začali proti týmu Humenské Levy a bylo znát, že to byl první zápas turnaje. Z naší strany byl hodně nervózní, míček nás neposlouchal, ale soupeře jsme v podstatě k ničemu nepustili a vyhráli 2:0. Druhý zápas nás čekalo "derby" proti domácímu Vranovu, v němž jsme již předvedli spolehlivý výkon a jasnou výhrou 5:0 začali v turnaji ukazovat svoji sílu. V posledním utkání dne byl naším protivníkem Dukla Michalovce, několikanásobný vítěz turnaje. Hrál se opravdu kvalitní hokejbal, důrazný, ale po brance na 1:0 jsme přidali další dvě do prázdné brány a zapsali vítězství 3:0. V neděli ráno nás čekal zápas o první místo ve skupině s Trebišovem. Soupeře jsme v podstatě nepustili k ničemu, až při oslabení pět na tři poprvé prověřili našeho gólmana, přesto jsme zaslouženě vyhráli 2:0. Skupinu jsme ovládli bez obdržené branky a stejně dominantně si počínal ve druhé skupině Medokýš Martin.
V play-off na nás čekal čtvrtý tým z druhé skupiny - Spišská Belá. Cílem bylo jednoznačně nepodcenit soupeře, což se nám povedlo a po vítězství 7:0 jsme postoupili do semifinále. Tam nás čekaly Humenské Levy, které jsme už porazili ve skupině a stejný výsledek jsme zopakovali i zde - výhra 2:0 a bez větších problémů postup do finále, které si vybojoval také Medokýš. Ve finále se potkaly opravdu dva nejlepší a nejvíce dominantní týmy, takže se očekával vyrovnaný duel. Když po třech minutách finále Martin vedl 3:0, bylo v podstatě rozhodnuto. Ač jsme si vzali time-out, vystřídali brankáře a sestavu jsme poprvé na turnaji stáhli na dvě pětky, kýžený efekt to nepřineslo. Medokýš vyhrál 5:1, a ač výsledek je pro nás krutý, protože šancí jsme si vytvořili dostatek, tak sportovně byl soupeř lepší.
Finále bylo pro hráče výsledkově kruté, ale pevně věřím, že z této prohry se poučí a budou mít ještě větší motivaci na sobě pracovat. Bez proher nejsou velká vítězství a přesně pro tyhle momenty a těžké zápasy jezdíme na tento skvělý turnaj. Pevně věřím, že hráči zpětně ocení stříbrnou medaili jako úspěch a hlavně, že z celé této akce si odnesou spoustu skvělých zážitků. Ještě jednou bych rád poděkoval Eriku Leipertovi, Romanovi a Martině Kajerovým, kteří mi pomohli zajistit vše potřebné pro celý tým, a díky tomu to vše opravdu proběhlo na jedničku. Obrovská poklona domácímu týmu, který zvládl skvěle uspořádat turnaj o deseti týmech a vše proběhlo bez jediné chyby. Malou kaňkou je zranění Dominika Šlemara, který musel s kotníkem do místní nemocnice, ale vše se vyřešilo tak, že zvládl cestu vlakem. Tak zase za rok!
