Po finálovém turnaji jste skončily bohužel na posledním místě. Jak moc velké zklamání nastalo a s čím půjdete do další sezóny?
Tak zklamání to samozřejmě bylo. Určitě jsme měly i na lepší umístění, ale bohužel chyběla ta troška štěstíčka a nepadaly góly. Do další sezony půjdeme naplno, a budeme se snažit vybojovat si lepší umístění, na které si myslím že máme, když budeme na všech trénincích i zápasech makat na sto procent. Přece jen se hraje zase od nuly a z minulé sezony už nemá cenu si dělat hlavu, pouze se z ní poučit.
Jak bys letošní sezónu zhodnotila individuálně? Byla jsi spokojená se svými výkony?
Vidím to tak, že tam byly světlejší i tmavší okamžiky. Leccos se dalo zvládnout líp, ale je i spousta věcí, o kterých si myslím, že se povedly a se kterými jsem spokojená. Určitě je ale pořád na čem pracovat a na co se tuto sezonu zaměřit.
Ty jsi v letošní sezóně nastupovala hned ve třech soutěžích. V Lize žen a poté za mladší a starší žáky. Jaká soutěž ti nejvíce vyhovuje?
Na to se nedá zcela jednoznačně odpovědět. V Lize žen jsem si určitě hodně zachytala, a tím získala mnoho cenných zkušeností. Taky je to můj domovský tým a tak se tam cítím asi nejlíp. Za mladší žáky jsem byla po dlouhé době v hráčském. Bylo fajn se po dlouhé době objevit zase mimo bránu a zkusit si jiné věci. Za starší žáky jsem si pak moc nezachytala, ale i za tuto malou příležitost jsem určitě vděčná.
V průběhu letošního ročníku jsi dokonce dostala možnost zachytat si kousek zápasu i za dorost. Jsi ráda za tuto zkušenost?
Těší mě, že jsem dostala důvěru chytat na dorosteneckém zápase, i když moc střel na mě při zápase nešlo. Zato páteční tréninky s dorostem byly opravdu super a daly mi toho hodně. Třeba mi pomohly míň se bát prudkých střel.
Spolu s Fretkami jsi se letos podívala i na Konrad Cup, kde jste dokonce celý turnaj i ovládly. Jak se ti turnaj líbil?
Konrad Cup byl velmi dobře zorganizovaný. Nenapadá mě nic, co bych mu mohla vytknout. Vše časově vycházelo a celou dobu nás doprovázela přátelská a pozitivní nálada. Takže určitě oceňuji organizátory turnaje za skvěle odvedenou práci.
Jaké jsou tvoje cíle do příští sezóny? Ať už s týmem žen, nebo i tvoje osobní?
Osobně bych toho chtěla zlepšit ještě hodně. Zapracovat je třeba na fyzické kondici a technice. Je to nikdy nekončící proces a to je jedna z věcí co mne na hokejbale baví.
U vás doma nejsi jediná kdo se postavil mezi tři tyče, za Kelty chytá i tvůj starší bratr Ondra. Ten se spolu s tvým tátou stará i o brankářské tréninky. Jaké to je žít v takové gólmanské rodině? Chtěla jsi být brankářkou už odmala?
Je určitě fajn mít po ruce někoho, kdo chytání rozumí a pomůže mi s tréninkem a přípravou. Taky oceňuji, že mě celá rodina podporuje a nemá problém s věcmi jako je třeba gólmanská výstroj doma, odvoz na tréninky a brzké vstávání na odjezdy na zápasy. Bratr mi dává rady i z praxe, což je obrovská výhoda. Je fakt, že jenom se dívat na to, jak chytá, je super. Leccos jsem odkoukala od něho a byl, a vlastně dodnes je, mým velkým vzorem. Jako malá jsem určitě neplánovala, že jednou budu hrát hokejbal, nebo dokonce stát v bráně. S hokejbalem jsem začala asi v sedmi letech. Zpočátku jako hráčka, gólmanská výstroj mě moc nelákala. V té době už bratr chytal a pořád po mně chtěl, abych to zkusila taky. Po nějaké době jsem si vyzkoušela jeho betony, a než jsem se nadála, byla jsem nadšenou brankářkou.
