Hokejbal hraješ už dlouhou řadu let, řekni nám něco o tvých hokejbalových začátcích. Jak jsi se o hokejbalu dozvěděl a jak vzpomínáš na první tréninky a zápasy?
K hokejbalu jsem se dostal tak, jako pravděpodobně většina ostatních hráčů. Po fotbale jsem chtěl zkusit jiný sport a volba padla právě na hokejbal, kde hrálo několik spolužáků a trénoval zde můj strýc a stále aktivní trenér Smejš. Tak jsem ještě tehdy na hřišti na Wagnerce zkusil pár tréninků a zbytek už je historie… (úsměv)
Hokejbal se od té doby výrazně posunul kupředu. Kde vidíš ty největší rozdíly, ať už ve fungování klubu, tak tvé hře?
Největší rozdíl vidím průběhem let především v kolektivu, který v klubu je. Už nějakou dobu v něm působí parta skvělých mladých lidí, kteří dávají klubu celé své srdce a společně s těmi zkušenějšími ho posouvají pořád vpřed. Navíc se nebojíme dávat příležitost nováčkům, kteří se můžou třeba v naší redakci rozvíjet a učit se novým věcem. To je něco, co dělá z našeho klubu de facto hokejbalový unikát. Co se týče mé hry, na to se odpovídá těžko. Vždy tu zpětnou vazbu raději slyším od někoho jiného, kdo ty věci vidí z jiného pohledu a perspektivy. Nicméně pokud bych měl zmínit jednu věc, kterou si myslím, že jsem v poslední době zlepšil, byly by to osobní souboje. Nebojím se do nich chodit tolik jako dřív, s čímž mi pomohly i zápasy ve 2. lize.
Ačkoliv jsi do seniorského hokejbalu oficiálně přestoupil až letos, tvá kariéra je bohatá. Jaké momenty patří mezi tvé nejoblíbenější? A na jaký vzpomínáš nejraději?
Asi by byla chyba zmínit něco jiného než semifinálovou sérii juniorů s Ježky v sezoně 2022/23. Vsadím se, že vyrovnanější sérii mnoho lidí nevidělo a doteď si vzpomínám na tu euforii po rozhodnutém prodloužení ve čtvrtém zápase.
Jakožto defenzivnější obránce nestřílíš tolik branek, jako tvojí ofenzivněji laděnější spoluhráči. Je i tak nějaký gól, který ti utkvěl v paměti?
Hráč s takovými statistikami, jako jsem já, má tu výhodu, že mu v paměti utkví opravdu každý gól. (smích)
Už jsi zmínil 2. ligu, v níž nastupujete s Béčkem letos poprvé. Jak tento krok hodnotíš a jak ti tato soutěž vyhovuje?
Přesun do 2. ligy vnímám jako správný a potřebný krok k rozvoji mladých hráčů, kteří potřebují získat zkušenosti s dospělým hokejbalem. Kvalitu zde má opravdu každý tým a jsem rád, že se můžeme utkat proti zkušeným a technicky založeným hráčům, kteří mají v mnoha případech i extraligovou minulost. I když ty výsledky v září nevypadaly dobře, každý zápas je pro nás ze začátku novou zkušeností a vlastně i seznámením se s každým jednotlivým soupeřem, který v této soutěži hraje. Mně osobně vyhovuje 2. liga tak napůl. Hra je o chlup pomalejší a mám více času na to hrát s míčkem, na druhou stranu mi nevyhovuje stránka taktická. Hodně týmů hraje s četnými náběhy za obranu, což nám a mně osobně taky dělá zatím problémy.
Sezóna sice teprve začala, už teď jsi dostal možnost zahrát si také za A-tým. Jaká je to pro tebe zkušenost a je mezi soutěžemi takový rozdíl?
Rozdíl vidím především v rychlosti. Času na rozhodování je zde skutečně málo a jakákoliv malá chybka nebo nepozornost může být nemilosrdně potrestána. I když jsem Áčko ve většině případů doplnil z důvodu nějaké absence, každé příležitosti si vážím. Věřím, že nabyté zkušenosti využiju a pomůžou mi zlepšit mé slabší stránky.
Ty v našem klubu nepůsobíš pouze jako hráč, ale jsi jednou z hlavních součástí našeho redakčního týmu. Jak dlouho v této pozici působíš? Co všechno máš na starosti a co tě na práci nejvíce baví?
V redakci působím už čtvrtou sezónu a moje práce zasahuje do několika odvětví, od grafiky, přes videotvorbu až po živá vysílání. Nejvíc mě baví experimentování, vytváření nových věcí, nebo když dokážeme posunout nějakou tu už zavedenou. Jako příklad můžu uvést All-star game ze soustředění, který byl minulý rok úplnou novinkou a letos posloužil jako předloha pro nový vizuální kabátek vysílání z Hlinek. Nic by z toho ale nemohlo vzniknout bez mých fantastických kolegů z redakce, kteří část mojí práce přebrali a vytvořili mi prostor, abych se mohl těmto projektům věnovat.
Na co nesmíme zapomenout je to, že ty tuto pozici nezastáváš jenom v Keltech, ale už několikrát jsi vypomáhal i na světových šampionátech. Ať už v Liberci, švýcarském Vispu, tak v Žilině. Co máš na těchto světových akcích na práci a na jaký turnaj vzpomínáš nejvíce? A jaké zkušenosti ti tato příležitost přináší?
Je to tak, v Mezinárodní hokejbalové federaci působím především v roli grafika, do které jsem se dostal po mistrovství světa juniorů v Liberci. Od té doby jsem vypomáhal nejen na těchto akcích, ale pracuji i průběžně mimo šampionáty. Nejvíce vzpomínám na ten ve Vispu, který byl na jiné úrovni, než ty ostatní. Ať už hokejbalově, tak organizačně. O přírodě a okolí, která kolem nás bylo, nemluvě. Na každém jsem ale poznal nové lidi a hráče, místní hokejbalové prostředí a především se na vlastní oči přesvědčil, jaké úsilí musí všichni vynaložit, aby bylo takové mistrovství úspěšné.
