Letošní sezóna pro juniorku začala výtečně, když se vám podařilo zdolat zatím jinak neporaženého rivala z Kladna. Následně však přišly i bodové ztráty. Která tě mrzí nejvíc? A na co se budete muset v jarní části zaměřit?
Nejvíce mě mrzel zápas v Ústí nad Labem, kde jsme nezvládli poslední minuty zápasu. Rád bych zlepšil naší produktivitu a doladil přesilové hry, ke kterým máme ale správně nakročeno.
Jeden z tvých nejpodařenějších zápasů byl ten s Hostivaří, v němž se vám podařilo otočit skóre z 0:2 na konečných 5:2, přičemž si to byl právě ty kdo dvěma góly v druhé třetině nastartoval velký obrat. Bereš to za svůj nejpovedenější zápas sezóny, nebo bys vybral jiný a proč?
Samozřejmě, že ze dvou gólů jsem měl radost, ale často jsou pro mě důležité zápasy, kde nejsem například bodově výrazný, ale odvádím správně práci centra, jako jsou bule nebo třeba rozehrávky. Nejpodařenější zápas je pro mě vždy ten, ze kterého bereme tři body.
Na předních příčkách velice vyrovnané soutěže se během podzimu pohyboval i A-tým, který nakonec přezimuje na samém vrcholu 1. Ligy. Na čem je ještě potřeba zapracovat, aby jste si první příčku udrželi? A máš nějaké predikce pro jaro?
Predikce asi žádné nemám. Jak říkáš, je to velice vyrovnává soutěž a já jenom doufám, že forma a atmosféra kterou máme v A-týmu, nám vydrží a na jaro se znovu ukáže v tom správném světle.
Ty sám si letos držíš produktivitu téměř bodu na zápas, a to ve všech soutěžích. Jak se v letošní sezóně osobně cítíš? Je nějaký aspekt hry na kterém vidíš, že je potřeba zapracovat?
Cítím se lépe než na začátku sezóny, kdy pro mě bylo těžší se zase zpátky vrátit do hokejbalového koloběhu. Rád bych zlepšil mojí gólovou produktivitu, aby z téměř bodu na zápas, byly třeba ty body dva.
Po loňském selhání juniorky už ve čtvrtfinále soutěže je teď hlad po medaili ještě mnohem silnější. Jaké jsou tvoje vyhlídky a cíle, jak už individuální tak týmové, pro letošní sezónu?
Jak jsem říkal, cíle jsou vysoké a jen mohu potvrdit, že hlad po medailích je jak v Áčku, tak v juniorce opravdu velký. Myslím si, že o zimní přípravě si všichni mákneme tak, že na jaro nebude možné říct, že na někoho fyzicky nestíháme a to za mě přinese svoje ovoce.
Pojďme k tvým úplným hokejbalovým začátkům. Jak ses k hokejbalu dostal? Pamatuješ si na svůj první zápas, svůj první gól nebo dokonce trénink?
K hokejbalu mě přivedl brácha, který mě párkrát vzal mezi starší kluky na trénink a mě to natolik oslovilo, že jsem od té doby na jiný sport ani nepomyslel. Co si přesně vybavuji, je moje proměněné trestné střílení na mém prvním turnaji přípravek u nás v Berouně, kdy jsem na gólmana udělal blafák a zakončil do otevřené branky.
Během své kariéry ses podíval už i na světové šampionáty. Na poslední juniorský turnaj v Žilině jsi se sice probojoval do výběru U18, nakonec jsi však neodcestoval kvůli nemoci. Ovšem na předešlém mistrovství v Liberci jsi s týmem vybojoval senzační zlatou medaili. Co ti turnaj dal a na jaký moment vzpomínáš nejradši?
To, že jsem nemohl s klukama do Žiliny, mě dost mrzelo. Ovšem to, co se nám podařilo v Liberci, bylo něco neskutečného a hlavně nečekaného. Na mistrovství se mi potvrdilo, že když se tým semkne a pořádně se nahecuje, dokáže vyhrát s každým za jakýchkoliv okolností. Nejraději určitě vzpomínám na poslední vteřiny třetí třetiny ve finále se Slovenskem.
A když se na závěr podíváme naopak do budoucnosti, jak vidíš svojí hokejbalovou kariéru v následujících letech?
Hrozně rád bych odešel z juniorky s titulem, to je takový můj malý velký sen. Kvalitami na to rozhodně máme. A to co bude dál, až odejdu z mládeže, nechám osudu.
