Jsi součástí ročníků 2006 až 2008, které v klubu hrají už od minipřípravky, přičemž jsi byl součástí týmu, který v roce 2015 vybojoval na MČR této kategorie konečné páté místo. Máš z tohoto turnaje nějakou historku?
Turnaj v Písku pro mě byl významný hlavně tím, že jsem tehdy hokejbal hrál sotva půl roku a dostal jsem hned možnost jet s klukama na mistrovství republiky v naší kategorii. Ale žádnou historku z něj nemám, protože jsem byl v týmu relativně nový a tak jsem byl tak trochu mimo kolektiv. Samozřejmě, si to neberu nějak osobně, jen se ostatní víc znali a bavili se spíš mezi sebou.
Poprvé sis hru na celé hřiště vyzkoušel v roce 2017. To byla taktéž první sezóna, kdy se mladší žáci rozdělili do dvou týmů a ty ses stal součástí toho, kde nastupovaly starší ročníky 2005. Jaké jsou tvoje vzpomínky na tuto sezónu? Pamatuješ si, jak jsi slavil svůj první gól na velkém hřišti?
Na svou první sezónu s mladšími žáky vzpomínám velmi rád. Měli jsme super kolektiv a starší kluci mě brali jako plnohodnotného člena. Myslím si, že vytažení jakéhokoliv hráče do vyšší kategorie, pokud na to alespoň trochu má, může jedině pomoct a tak tomu bylo i u mě. Svůj první gól při hře na celé hřiště ani první v kariéře si nepamatuji a upřímně ani nevím, jestli jsem v té sezóně gól dal. Rád bych ale za tuto sezónu poděkoval i hlavnímu trenérovi Balimu, který tým tehdy vedl.
Obě žákovské kategorie jste prošli se dvěma týmy a proto, když přišel nějaký turnaj, kde byla možnost oba týmy spojit, byl to víceméně svátek. Jedním z těchto turnajů je i slovenský Mini Vranov Cup. A právě váš dvouročník 2007 a 2008 byl prozatím jediným keltským celkem, kterému se turnaj podařilo vyhrát. Byl tento turnaj tím nejlepším vyvrcholením žákovských kategorií?
Určitě. Mini Vranov Cup byl úžasným zakončením působení našeho ročníku v žákovských kategoriích. Nejvíce nám k úspěchu na tomto turnaji pomohl týmový duch a celková morálka mezi hráči.
Už od roku 2016 navštěvuješ vcelku pravidelně Camp talentované mládeže, který se pořádá o letních prázdninách. Za jakým hlavním účelem na Camp jezdíš? Jaký byl důvod tvojí jednoruční neúčasti? A líbilo se ti více zázemí v Litomyšli nebo to v České Třebové?
Na CTM jezdíme už trochu tradičně se stejnou partou kluků a letos je to náš poslední rok. Uvidíme, jestli se sejdeme ve stejné sestavě jako jiné roky. Hlavním cílem je zlepšit se a být komplexnějším hráčem, tak abych byl víc prospěšný pro tým v následující sezóně. Na campu je super, že se zde můžu potkat a strávit týden s klukama z různých konců republiky a v neposlední řadě je neskutečnou výhodou campu i tým trenérů, který tam s námi je. Jejich přístup mě naprosto vyhovuje a motivuje. Posledního campu, který se konal v Litomyšli jsem se neúčastnil z důvodu přísného zákazu doktora. Dlouho jsem se léčil antibiotiky a byla vysoká pravděpodobnost, že by mi zátěž mohla způsobit dlouhodobé následky. Co se týká místa konání, mně osobně na něm nezáleží, protože na CTM jezdím kvůli lidem a jejich zkušenostem, a ne kvůli místu kde se koná.
V celé minulé sezoně se ti velice dařilo. V dorostu jste vytvořili útočné trio s Martinem Hasalem a Davidem Černým, které se drželo po celou sezónu na předních příčkách tabulky produktivity. Jak jsi si spolupráci pochvaloval? Vybaví se ti nějaký zápas kdy to šlo takzvaně "jako po másle"?
Na minulou sezonu asi nikdy nezapomenu. Se svou lajnou jsem byl nadmíru spokojený. V celém týmu, a především v naší lajně, byla dobrá nálada i chemie, a to se propisovalo do statistik. Byl skvělý pocit aspoň jednou za život vidět ve statistikách sebe a své kámoše z lajny na předních příčkách, v podstatě od začátku do konce základní části. Osobně si myslím, že naše lajna neměla problém asi s žádným soupeřem.
Základní část a nadstavba přišly ke konci a vás čekalo čtvrtfinále s Pardubickou Alfou, které nejspíše nečekaně strhlo více pozornosti než se čekalo. Sérii jste po sérii pří výher nakonec dotáhli do zdárného konce a uhráli si vstupenku na finálový turnaj v Čáslavi, který nakonec nebyl moc úspěšný. Jak se celý konec sezóny vzpomínáš? Bylo pro tebe již čtvrtfinále nakonec tím pomyslným vrcholem sezóny?
I když to množná zní zvláštně, tak já jsem si čtvrtfinále užil a asi bych nic neměnil. S klukama budeme mít zážitek do konce života a myslím, že nikdo z kluků, kdo hrál třetí utkání, nic nevypustil a jel své maximum. Nemám pocit, že bylo v této sérii něco neférového a podobně. Prostě se stala chyba, neměli jsme vše v pořádku v souladu s pravidly, takže nemáme vůbec nárok si na něco stěžovat. Škoda je, že z důvodu velkého počtu zranění v týmu byla sezóna zakončena bez medaile, ale já ji stejně považuji za úspěšnou.
Ta letošní pro tebe nezačala vůbec dobře vinou zranění, k zápasům ses mohl vrátit až začátkem listopadu. Jak se po zranění a již proběhlé zimní přestávky cítíš a na co se do nové sezóny nejvíce těšíš?
Bohužel je to tak. Absolvoval jsem celou letní přípravu a byl jsem maximálně připraven, ale vinou zranění na posledním tréninku před prvním zápasem jsem byl mimo na skoro celou podzimní část. Což mě dost mrzelo, ale zároveň motivovalo vrhnout se do zimní přípravy na maximum, abych se alespoň nějak přiblížil klukům, kteří mi při mé nedobrovolné pauze herně utekli. Nyní je už mé zranění plně vyléčeno a po zimní přípravě se cítím výborně. Jsem zvědavý, kam to s týmem na jaře dotáhneme, protože si myslím, že máme neskutečný potenciál. Těším se hlavně na plné zápasové tempo, protože na podzim jsem si zápasů moc neužil.
Mimo hraní taky už dlouho působíš v klubu i jako trenér a občas vypomůžeš i s tvým oblíbeným focením. Kam se povedou tvoje nejen hokejbalové kroky v budoucnu?
Jako asistent trenéra působím v klubu už několik let. Snažím se mladším klukům pomoct, aby se posouvali co nejrychleji, začalo se jim dařit co nejdříve a hlavně, aby je bavilo sportovat. Co se týče focení, tak jsem dostal možnost vypomoct klubu i s touto stránkou, a tím, že mě focení baví, tak jsem ji s radostí přijal. A kam povedou mé další kroky v budoucnu? To zatím vůbec netuším. (úsměv)
