post

Dan Matys: Velkého sportovce dělá hlavně velké srdce

V zimní přestávce došlo v realizačním týmu „A“ mužstva dospělých ke změnám, když trenérskou taktovku převzal do svých rukou trenérský tandem Dan Matys – Tomáš Bartolen. A právě prvně jmenovaný odchovanec našeho klubu se stal respondentem dalšího rozhovoru. Jak novou roli přijal, na jaké zážitky vzpomíná nejraději a mnohem více se dozvíte v článku… 

 

Jak jsi se dostal k hokejbalu?

K hokejbalu jsem se dostal docela náhodou. Od malička jsem hrál fotbal, ale v mladších žácích nám skončil trenér, který nás vedl celou tu dobu a nový již nesedl mně ani já jemu, a tak moje fotbalová dráha skončila. Začal jsem hledat nový sport. První volbou byl hokej, jelikož jsem ale neuměl bruslit a bylo již pozdě na to se to učit, tak jsem hledal dál. Napadl mě florbal, ale díky Bohu jsem uviděl cestou do školy plakát o hokejbale a rozhodl se to vyzkoušet…

 

A začal jsi sbírat zážitky s hokejbalem. Na které z nich vzpomínáš nejraději?

Zážitků s hokejbalem mám spousty. První, který mi utkvěl v hlavě, se pojí s herní pozicí. Já totiž chtěl být brankář, takže jsem „zalezl“ do brány hned na prvním tréninku. Sice to nebylo nic slavného, ale stál jsem v tom a smál se od ucha k uchu. Na druhém tréninku jsem už do brány nešel, přišel jiný kluk, který si to chtěl zkusit a já dostal do ruky klasickou hokejku. Po tréninku přišel Roman Novák a říká: „Ty už do brány nepůjdeš kamaráde, tebe je tam škoda“. A bylo hotovo. J Kromě toho mám spoustu dalších zážitků jak z dorostu, tak potom i s chlapy v „áčku“ – turnaj v Deggendorfu nebo pár reprezentačních kempů…je toho opravdu hodně a jsem za to vše strašně rád.

 

Když se podíváš zpátky, co vidíš pro fungování týmů, kterými jsi prošel, jako podstatné?

Na fungování týmu je nejvíc důležitá parta lidí, kteří okolo toho týmu jakkoli fungují. Parta je to, co každého jednotlivce dokáže posunout výrazně výš. Neláká mě mít jen tým plný individualit, který sice na tom bude kvalitativně lépe, ale často se stane, že si neporadí s týmem, který je správně semknutý a dokáže se vzájemně podpořit. Takže pro mě je rozhodně pro fungování týmu nejdůležitější parta.

 

Nedávno jsi díky personálním změnám převzal společně s Tomášem Bartolenem trenérské břímě v „A“ týmu. Jak tě baví tvá nová trenérská role?

Trenérskou roli si moc užívám, baví mě to a jsem strašně rád, že jsme tuhle šanci dostali. Moc mě taky motivovalo to, že za námi přišli kluci, kterých si opravdu moc vážím a říkali: „Joo, není to špatné, pokračuj, je to dobrý“…To motivuje a dodává odvahu v tom nadále pokračovat.

 

Po slibné rozjezdu jarní části bohužel přišlo nečekané přerušení…Jak se udržuješ v kondici v době “korona-krize”?

Popravdě „korona-krizi“ využívám hlavně k odpočinku, přeci jenom je taky potřeba si od toho sportu jednou za čas odpočinout. Každopádně denně se snažím vypravovat na delší procházky a rád vyrazím i na kolo.

 

Určitě máš plány, kam bys chtěl své další hokejbalové kroky směřovat…Co bys chtěl v hokejbalu dosáhnout?

Hráčsky jsem měl ambice zahrát si jednou extraligu a i poté, co jsem teď v trochu jiné roli, se moje cíle nezměnily. Chtěl bych prostě pomoci tomu, aby se v Berouně jednou hrála extraliga hokejbalu.

 

Je na závěr něco, co bys chtěl vzkázat Keltům / Fretkám ?

Všechny Kelty a Fretky bych chtěl hlavně pozdravit a popřát jim hodně zdraví. A předat jim motto, které není sice z mé hlavy, ale řídím se jím, protože je v něm vystihnuto mnohé. „Nezáleží na tom, kolik gólů jsi dal, na počtu bodů, které sis připsal, na rekordech, které jsi překonal, ani na trofejích, které jsi získal…velkého sportovce dělá hlavně velké srdce. Jen ti s největším srdcem, plným nasazením a především láskou ke sportu se stávají legendami.“