post

Hokejbal se hodně změnil, soudí Jiří Tkadlec

Když máte příležitost udělat rozhovor s někým, kdo hraje hokejbal již od 70. let, nenecháte si to přece ujít… proto se naším dnešním respondentem stal Jiří Tkaldec! Asistent trenéra u týmu starších i mladších žáků a pamětník starého dobrého hokejbalu na betonu s podomácku lepenými hokejkami.


Co pro vás znamená sport?

Jednu z nezbytných součástí života.

Dokážete si představit život bez něj?

Dnes už je moje účast pouze pasivní, i když časově dost náročná, takže vlastně ne.

Vy jste mimo hokejbalisty i dlouholetý volejbalista, proč zrovna tyto dva sporty?

Ony nebyly jenom tyto dva a nebyl to nějaký cílevědomý výběr, spíše příležitost.

Myslíte, že zkušenosti či schopnosti z jednoho sportu zužitkováváte i v tom druhém? Dokázal byste vypíchnout nějaké konkrétní?

Zastávám názor, že zkušenosti a schopnosti z jednoho sportu mají vždy pozitivní přínos pro sporty další. Speciálně u dětí je to vidět a urychluje to jejich rozvoj v tom „hlavním“ sportu. Konkrétně? Cit pro míč, práce s míčkem, prostorová orientace a samotný rozvoj pohybových dovedností.

Dalo by se o Vás říct, že jste hokejbalový veterán – na nižborském hřišti jste hrál už v osmdesátých letech. Vzpomínáte na tuto dobu s láskou?

V Nižboru v osmdesátých letech, ale absolutní začátky jsem prožil ve Žloukovicích už letech sedmdesátých, kde bylo jedno s prvních hokejbalových hřišť v republice. Sice betonové, ale už s mantinely. Vzpomínky jsou to pozitivní.

Jaké vůbec byly vaše začátky s hokejkou a míčkem?

Dvorek, ulice, tenisák, nějaké to rozbité okno a nesmlouvavé souboje.

A nechybí Vám přece jen ten, jak se říká, starý dobrý hokejbal s dřevěnými hokejkami na asfaltu?

Zůstala zajímavá úsměvná vzpomínka, ale nechybí. Z dnešního pohledu to byl takový hokejbalový pravěk.

Jak se vůbec hokejbal od té doby podle Vás změnil?

Změnil se hodně. Počínaje technickým vybavením, kvalitou hřišť konče. Je to pořád amatérský sport, ale „protrénovanost“ hráčů a kvalita tréninků se, díky systematické práci trenérů a silné svazové podpoře, postupně srovnaly se sporty profesionálními.

S touto nižborskou hokejbalovou historií se určitě pojí nějaké vtipné nebo nevšední příhody. Myslíte, že byste se o jednu dvě mohl podělit?

Těch příhod je samozřejmě hodně, ale nevím, jestli je toto správné místo pro jejich prezentaci. Kolikrát si však říkám, jestli by dnešní kluci a holky hráli tak jak hrají i s vybavením, s kterým jsme museli hrát my. Pracovní rukavice a doma slepená hokejka z toho, co jsme posbírali na zimáku… Ale je dobře, že se s takovými problémy dnešní děti už nepotkávají.

V klubu Keltů působíte jako asistent trenéra jak u týmu mladších, tak starších, žáků. S druhým zmíněným týmem jste se na přelomu července a srpna zúčastnil dvoudenního turnaje Mini Vranov Cup, na kterém vaši svěřenci skončili čtvrtí. Jak celkově hodnotíte toto předsezonní vystoupení?

Mladší žáci měli sezónu hodně úspěšnou. V cestě za přeborníkem regionu jim udělal větší problém COVID, než soupeři.  A starší žáci a Mini Vranov Cup? To byl pro kluky velký přínos. Konfrontace s kvalitním slovenským hokejbalem – to jsou neocenitelné zkušenosti. Kluci se té příležitosti zhostili se ctí, a ač s mírným věkovým handicapem, předvedenou hrou dokázali tento handicap dohnat.

Co vlastně obnáší pozice asistenta trenéra? Co je vaší úlohou?

Otvírám dvířka. Když jsem před lety přišel se synem na hokejbal, tak mne oslovil keltský guru Jirka Černý, zda bych mu nepomohl s tréninky. U Keltů je hodně kvalitních trenérů, já se mezi ně neřadím, ale v mládežnických kategoriích jeden trenér na tým nestačí, tak se snažím pomáhat. Tréninky nastavuje hlavní trenér, já spíše kontroluji, zda vše probíhá tak jak má. Při zápasech je to obdobné. Hlavním koučem je trenér, já hlídám střídání a opět kontroluji, zda vše probíhá tak jak má.  

Stejně jako Tomáše Mathausera se musím zeptat i Vás, jak se těšíte na soustředění v Nižboru?

Těšil jsem se hodně, protože kvalita soustředění je na vysoké úrovni a je to dobrá příprava nejen do sezóny.  Sejde se tam zhruba stovka lidí, kteří mají v této činnosti stejné myšlení a stejný cíl a to je další dobrý předpoklad pro příjemně strávených několik dní. Bohužel letos se zúčastnit nemohu. Snad se najde alespoň chvilka, abych se za Kelty do jejich keltského prostředí podíval.